Havlíček byl statečný, neuplatitelný (odmítl 4000 zlatých ročně za psaní v duchu vládním), byl praktický a realistický, držel se pevně svých zásad a dokázal i korigovat své soudy. Jednoznačně se stal zakladatelem pravé české žurnalistiky, činným vlastencem a tvrdým kritikem všeho, co pokládal za špínu. Uměl i složité politické procesy…

Karel Havlíček byl i přes svůj antiklerikální postoj velkým příznivcem učení kněze, filozofa, matematika, vysokoškolského profesora Bernarda Bolzana. Tento v Praze narozený velký zemský vlastenec s italsko – rakouskými kořeny a bez odpovídajících znalostí češtiny, byl přesto velkým vzorem a duchovním vůdcem pro téměř celou tehdejší obrozeneckou elitu, včetně Palackého, Purkyně,…

Roku 1846 byly Pražské noviny jediným českým politickým listem. Majitelem byla rakouská vláda a pronajímala jej soukromníkům, s tím, že budou povinně otiskovat nařízení a vyhlášky vlády. Při dodržení podmínky byly noviny na vládě nezávislé, ale podléhaly cenzuře. Na českého cenzora dohlížel pražský policejní úřad a podával zprávy do Vídně….

Německý list „Tagesbote aus Bohmen“ byl zabaven, protože vzdal v nekrologu Havlíčkovi poctu a nezapomněl zdůraznit jeho novinářskou činnost. Havlíček se stal nejvlivnějším a nejpopulárnějším českým spisovatelem. To se psalo i v německém tisku.